Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta do Rumunska 09

1. 7. 2009

     Vyjíždíme od benzínky z Plzně a za 2 hodiny nasedáme v Praze na autovlak do Popradu. Kurtujeme naše miláčky a zjišťujeme, že ve vlaku nejsme jediní motorkáři, jsou tu i dva kluci, kteří míří na Ukrajinu. Dáváme pivko a debatujeme. Ráno se probouzíme do krásného počasí v Popradě, kam se s námi přišla na nádraží rozloučit Simírovo dcera Míša s přítelem, kteří jsou právě na dovolené na Slovensku. Vyrážíme směr MicObrazekhalovce a  hraniční přechod Vysoké Nemecké. A je to tady. Slováci v pohodě a po projetí pár metrů dostáváme  od ukrajinského vojáka první nesmyslný papír a nějaký dotazník. Neustále se nás ptají, jestli nevezeme nějaké zbraně. Celník si všiml, že nemáme CZky a nechce nás pustit dál, dokud nezaplatíme každý 5 euro. Po krátké debatě zvedá závoru a jedeme směr Užgorod a Mukačevo.  

 

  Na Ukrajině najíždíme kolem 150-ti kilometrů a přes Maďarsko jedeme do Rumunska do kempu Sapinty, který se nám nedaří nalézt, a tak volíme spaní v lese, kde nacházíme starý altánek. 

Obrazek

Třetí den ráno po snídani svištíme podle řeky Bistrita až k přehradě L. Izvorul Muntelui, kde přespáváme v penzionu.   Obrazek

 

 

 

  Vztáváme brzy, jelikož se chceme dostat co nejblíže k moři. Míříme do města Bicau, a pak pokračujeme na Adjut a Maraseti. Cesta sice ubýhá svižně, ale jedeme vlastně pořád ve vesnicích, protože je jedna za druhou. Tak jedeme stále 90, někdy také 120km. Za Marasestí uhýbáme na Tecuci.

                                                           

Obrazek

 

 

Jedeme směr Gulati a odbočujeme do města Braila, kde hledáme trajekt přes Dunaj. Na trajekt nás nacpou co nejvíce a vyrážíme.

 

 

 

    Obrazek

      Na druhém břehu vyrážíme směr Konstanta, kemp Novodaň. Sjíždíme na pláž, kde nacházíme majtele kempu, který umí rusky, a tak domlouváme cenu na dvě noci. Máme toho dost, jelikož jsme najeli 613 km. Další den ležíme na pláži a odpočíváme, zajdem na pivko a na oběd, prostě supr relax. ( Bady si přivstal a jde vyfotit východ slunce. ) Po jednodenním ležení na pláží nás svrbí ruce, tak startujeme motorky a jedeme jen tak nalehko do Konstanty. Večer začínáme balit, protože nás zítra čeká docela velká porce kilometrů. 

ObrazekV šest hodin ráno opouštíme kemp, směr Bukurešť. Prvních sto km je docela otrava, je to jízda mezi kaminony, ale pak najíždíme v Černé Vodě na dálnici. Za Bukurešťí na benzínce potkáváme dva rumuny na choperech, dáváme řeč, zapojujeme ruce i nohy, je to sranda. Po odpočinku razíme směr Curtea de Agres. Bereme benzín a nakupujem zásoby.

 

 

 Pak už pokračujeme dále do kopců na Transilvánskou  magistrálu, které rumuni říkají "rumunská šestašedesátka".Míjíme několik vesniček, fotíme hrad Drákula a přijíždíme k přehradě L. Vidraru.

Obrazek

      Obrazek

Nacházíme príma plácek u řeky, stavíme stany a jdeme se vykoupat. Vaříme večeři a kocháme se pohledy na okolí, mezitím z lesa začali pomalu a bázlivě vylézat toulaví psi. Ráno pokačujeme stále nahoru a obdivujeme krásné výhledy, zatáčky jsou tak prudké, že chvilkami jedeme na jedničku nebo dvojku. Projíždíme asi dvěstěmetrový tunel a už jsme na vrcholku, kde je parkoviště a stánky s občerstvením. Po 30-ti  kilometrech nádherného sjezdu jedeme směr Brezoi.     

 

Obrazek

      Máme čas a domů se nám nechce, tak se Simírem volíme cestu přes Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rakousko, Německo a domů. Hranice do Srbska docela v pohodě, celníci se ptali jen na zbraně, zato po ujetí 100 km od hranic nás zastavuje podnapilá policejní hlídka, která nám na meřícím přístroji ukazuje, že jsme překročili rychlost o 12 km/h. Po zaplacení 20-ti eurového úplatku nás pouští dále. Nocujeme v Rakousku a vracíme se domů. Najeli jsme 4000 km. :)

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář